S Vespou na Saharu
Stále znovu dostáváme zprávy z cest od nadšenců Vespy z celého světa, což nás velmi těší. To je i případ tohoto příběhu, který nám poslala Irena z Vespa Clubu Lublaň ve Slovinsku. v únoru 2023 se 20 žen a mužů vydalo na dlouhou cestu do Tuniska, aby mimo jiné prozkoumali Saharu. O tom, jak se jim dařilo, si můžete přečíst zde. Bavte se!
Terst? Sicílie? Maroko? - Tunisko!
Vespa Club Ljubljana je amatérské sdružení majitelů populárních motocyklů Vespa. Klub má více než 100 registrovaných členů. Spojuje nás láska k Vespám a příležitostné vyjížďky na Vespách. Vlastníme pestrou sbírku Vesp, od těch nejnovějších až po úctyhodné staré stroje. Klub pořádá tradiční setkání, zahajovací a závěrečné jízdy sezóny a společenská setkání při pravidelných úterních vyjížďkách. Členové se hojně účastní setkání pořádaných kluby po celé Evropě a je samozřejmé, že mezi členy vznikla skutečná přátelská pouta.
"A tak se v pátek 20. května 2022 sešla skupina členů na ranní kávě "u Gizmozu". Povídali si o všem možném. Samo a Gašper si večer prodlouží, protože je pátek. Zvýšená dávka kofeinu zabrala a dochází k mentálním kvantovým skokům. V určitém okamžiku se oba shodnou na tom, že sezóna rozhodně musí začít dříve ... možná bychom mohli únorové víkendy využít k zimní túře po Terstu ... možná bychom mohli jet vlakem na Sicílii a autovlakem do ... hmmm ... "Afrika", říká Gasper. Koketujeme s tou myšlenkou a křičíme: "JÁ!" Prvním plánem bylo Maroko a odpoledne už byl plán hotový. Později místo z logistických a časových důvodů změnili. Gašper využil svých zkušeností a připravil trasu, zatímco Samo se rozčiloval, že se musí stanovit datum. Nastal čas představit nápad klubu a doufali, že se k nim přidá ještě několik nadšenců. Říkali si, že by bylo zatraceně dobré, kdyby se sešlo šest členů. První reakce v klubu byly pozitivní a téměř euforické. A tak je to vždycky. Po noci se vše vykrystalizuje a obvykle odpadne 90 % těch, kteří se večer předtím sbalili. Ale to nebyl tento případ. Bylo nás 18. 18! kteří zaplatili za rezervaci trajektu. Šílenství. Pak se k nám přidali další dva, celkem nás teď bylo 20. ... pokračování je pohádka, kterou jsme napsali společně." Takto popisuje Samo, jak to všechno začalo ... dobrodružství na Vespě v Tunisku.
Přejezd a první porucha
Zorganizovat tak početný tým cestovatelů nebylo vůbec jednoduché. dostat 20 Vesp a duší na trajekt, na trajekt a pak přes Tunisko na Saharu a zpět není snadná práce. Před odjezdem proběhlo neznámé množství schůzek vnitřního a vnějšího okruhu členů, aby se prošly všechny detaily; logistika, potřebné dokumenty, náhradní díly, nářadí a další věci pro blaho Vesp a také řidičů, připravila se trasa, zamluvilo se ubytování .....
A vyrazili jsme. Ve čtvrtek 23. 2. 2023 byly naše Vespy naloženy na kamion, připoutány a vyrazily před námi. My jsme se sešli pozdě večer a jeli jsme za sebou ve dvou dodávkách a osobním autě. Trajekt z Civitavecchia je mnohem levnější než z Janova. Zjistili jsme to po rozhovoru s terénními nadšenci, kteří se rádi vydávají do tuniského písku.
Po vyložení Vesp jsme si udělali panoramatickou projížďku městem a pak jsme se vydali do přístavu na trajekt. Během 26hodinové plavby jsme měli spoustu času na plánování. Dohodli jsme se, že pojedeme ve třech skupinách. Čistě z bezpečnostních důvodů, protože 20 Vesp by bylo docela úzké hrdlo. Kolem půlnoci jsme přistáli v tuniském La Goulette. Výchozí bod naší cesty. Po průjezdu celními stanicemi, kterých bylo mnoho, měla první Vespa škodu. Kluci ji vyléčili z neduhů a všichni jsme uprostřed noci společně dojeli do hotelu Lafayette. Navzájem jsme si pomáhali s navigací, žádali kolemjdoucí o pomoc a šťastně dorazili do hotelu.
Plni očekávání jsme se ráno sešli na hlídaném parkovišti, následovalo povinné focení a pak už GO! Bohužel jedna z Vesp projevila příliš velký strach z odvahy. I přes snahu a zkušenosti našich kluků se jim ji nepodařilo opravit. S těžkým srdcem jsme se museli rozloučit s jedním členem výpravy.
Plast, porucha, policie
Od rána, během příprav, stálo na ulici před hotelem policejní auto. Provázelo nás chaosem, centrem města až na předměstí. Pak jsme se na vlastní pěst ... rovná silnice, mnoho kilometrů před námi ... každý z nás na své Vespě. Měli jsme dost času pozorovat okolí. Projížděli jsme kolem nespočtu olivovníků. Plantáže byly úžasně udržované, zavlažovací systém není nic neobvyklého. Bohužel jsme viděli i neobdělávané plochy, kde se povalovaly igelitové pytle všech barev. Množství odhozených plastů je přinejmenším impozantní. Nutí mě to přemýšlet o tom, jak doma třídíme a zachraňujeme svět. Tady je však neuvěřitelné množství volně plovoucích sáčků, které vítr roznáší po krajině daleko od měst. Koš je extrémní raritou.
Cestou nás na jedné z křižovatek zastavila policie a řekla nám, abychom neprojížděli pod úpatím Mrihily kvůli islámským extremistům. Na plánované trase měly být nepokoje a to by pro nás mohlo být nebezpečné. Tak jsme to vzali oklikou, o pár desítek kilometrů dál. Nepříjemně nás doprovázel silný vítr, takže jsme do našeho ubytování v hotelu Sufetula ve Sbeïtla dorazili za tmy a trochu podchlazení.
Východ slunce, "Dobré ráno, Afriko" a venku sotva 5 °C. Oblékli jsme se opravdu teple a navštívili archeologické naleziště Sufetula. Pokračovali jsme v cestě směrem na Gafsu. Z olivové oblasti jsme se dostali do pouštní oblasti. Uprostřed této pouště cestovatele provázejí nově vysázené palmové plantáže. K vidění jsou zavlažovací systémy a solární elektrárny. Pokračovali jsme v cestě směrem na Métlaoui a po poněkud méně krásné, ale o to malebnější silnici jsme dojeli do soutěsky oázy Chebika. Na úpatí hor, kde bojovala "pouštní liška Rommel", jsme se poprvé projeli po jemném písku, hravém a bláznivém. Když jsme zdolávali poslední kilometry k oáze, jedna z Vesp se porouchala... těžce poškozenou jsme na nosítkách dovlekli do oázy, ale tady nám okamžitě pomohli místní. Naložili jsme ji na pick-up a společně s řidičem ji odvezli do hotelu. Zbytek skupiny pokračoval do západu slunce nad solné jezero, kde jsme poprvé viděli velbloudy. Bezpečně jsme dorazili do hotelu "El Mouradi Tozeur".
Večer jsme začali organizovat operaci opravy Vespy, která utrpěla náraz při prvním nárazu do písku. Místní průvodce nám pomohl kontaktovat dílnu. Je třeba zdůraznit, že místní obyvatelé jsou nesmírně přátelští a ochotní. Vždy se našel někdo, kdo "zná někoho, kdo zná někoho".
Vespa vs. Fiat Panda 1:0
Druhý den ráno se dvě skupiny cestovatelů vydaly k solnému jezeru Chott el Djerid, kde uprostřed jezera stojí opuštěný autobus. Už z dálky bylo vidět, že se tu něco děje, protože na silnici stálo mnoho aut. Silnice, která sem vede, je asfaltová a široké dobré čtyři metry, ale jinde je povrch solného jezera poněkud členitý. Když jsme se blížili, všimli jsme si, že účastníci Fiat Panda Rallye, které jsme potkali v našem hotelu předchozího večera, už tam byli na startu etapy závodu Panda Race.
Každých pár minut startovaly Pandy s vlajkou a jeden z našich Vespistů (Hobi) se několikrát žertem postavil vedle Pand a snažil se s nimi závodit. Výsledkem bylo, že si majitel nejsilnější a nejrychlejší Vespy v klubu vzpomněl, že by někdo měl jet se svou Vespou vedle Pand. Následoval skvělý zápas VESPA VS. PANDA RALLYE ZÁVOD. A tak náš prezident Rok v den svých narozenin startoval bok po boku s Pandou. Jeho Vespa hned po startu vyskočila do vzduchu na jedničku, na dvojku motor moc nefungoval a závod se pořádně rozjel až na trojku. Trať na solné pláni byla dlouhá necelý kilometr a asi po 500 metrech už Vespa vedla. Rok uvedl, že v jednu chvíli to začalo být při rychlosti přes 130 km/h velmi nebezpečné, protože už nedokázal rozlišit mezi tvrdou silnicí a solí na boku. Všechno bylo bílé, a kdyby sjel ze silnice, mohlo se mu to stát osudným. Vítězství bylo v našich rukou! A večer, když jsme opět potkali "pandisty", přišli mu pogratulovat a říct mu, že vyhrál právem.
Třetí skupina zatím zůstala ve městě a vydala se hledat brzdový buben. Byli jsme nasměrováni do malé dílny, kterou bychom tady tak ani nenazvali. Majitel se snažil a někde pod schody našli zánovní Vespu, vyndali buben a po drobných úpravách ho úspěšně přesadili na Vespu našeho člena. Ve 12:00 už se vesele točila a vozila svého majitele vstříc novým dobrodružstvím.
Hodně písku, hodně větru a Star Wars
Přejeli jsme solné jezero, míjeli krásné palmové háje a většinu času bojovali s větrem. Cesta nás vedla kolem Kebili do Douz, brány na Saharu. Dosáhli jsme jednoho z našich cílů, nejjižnějšího bodu naší cesty, a dorazili na Saharu.
Spokojeni jsme přenocovali v hotelu "El Mouradi Douz". Druhý den nás však čekala opravdová poušť. Vyjeli jsme na okraj Sahary a vyzkoušeli si, jaké to je pro jezdce terénní rallye "Paříž Dakar". Šíleli jsme, jak si jen člověk může troufnout.
Z pouště, která pomalu přechází v hornatou skalnatou krajinu, jsme pokračovali do Matmaty. Jedná se o velmi zajímavé město, kde se natáčel kultovní film "Hvězdné války". Viděli jsme filmové kulisy a typický berberský dům vytesaný do skály. Noc jsme strávili v hotelu "Marhala", který je také tvořen jeskyněmi. Velmi zvláštní zážitek. K večeři jsme dostali typická berberská jídla: V Tunisu se nedá jíst chorba, brik a kuskus.
Další o něco delší etapu jsme absolvovali z Matmaty kolem Gabèsu na sever do Kairouanu, což je asi 260 km. S větrem v zádech jsme postupovali poměrně rychle.
Ve městě jsme navštívili zajímavý trh, kde jsme si vyzkoušeli naše smlouvací schopnosti. Samotné město je velmi staré a zdobí ho velká a starobylá mešita.
Ráno jsme vyrazili na poslední celodenní etapu z Kairouanu, kolem turistického kýče Hammamet, pomalu směrem na Tunis. Poslední noc a noční zážitek ve městě. Ráno jsme vyrazili směrem na Sidi Bou Saïd, kolem Kartága do La Marsy. Jsou to krásná, vznešená místa s prezidentským palácem a sídlem diplomatů ...
Bohužel se nám kvůli námaze porouchala další Vespa a my ji pomocí pásů dotáhli do přístavu La Goulette a na trajekt. Byla to dlouhá 36hodinová cesta trajektem zpět do Civitavecchie, ale v dobré společnosti rychle uběhla. Podrobně jsme rozebírali své zážitky a zasmáli se mnoha historkám.
Mezitím náš člen, kterému se první ráno porouchala Vespa, vytvořil vlastní příběh a dobrodružství. Mohl by napsat vlastní cestopis. Potěšilo nás, když nás část cesty doprovázel autem a nabídl nám služby přepravy zavazadel a nápojů.
Zážitky pro budoucí cestovatele
Cestu jsme absolvovali bez jakýchkoli zranění, nemocí nebo nehod. Je třeba říci, že jsme byli opravdu dobře organizovaní a připravení. Všichni jsme byli na cestu úrazově pojištěni, vody jsme se nedotkli a měli jsme s sebou domácí alkohol pro zdraví. Všichni jsme měli pro jistotu mezinárodní řidičský průkaz. Měli jsme s sebou spoustu náhradních dílů a nářadí. Jeli jsme ve skupinkách po třech, abychom co nejméně bránili provozu. Dbali jsme na to, aby řidič za námi byl vždy s námi. Pokud ne, zpomalili jsme, v případě potřeby počkali a většinou jsme se trochu poškorpili. Dávali jsme na sebe pozor. Koupili jsme si tuniské SIM karty, aby každá skupina měla pro jistotu telefon. Ale dávali na nás pozor i policisté. Několikrát nás eskortovali a občas jsme cítili, že nás sledují. Vždycky se zdálo, že přesně vědí, kde jsme, a ujišťovali se, že jsme v bezpečí a/nebo pod dohledem.
Doprava v Tunisu je chaotická, všichni někam spěchají. Ale nikdo netroubí ani se nerozčiluje. Většinou nám vesele mávají a nechávají nás jet dál. Silnice jsou dobré, s několika málo výmoly. Ale je jich hodně vidět. Ze dvou pruhů dělají čtyři a funguje to dobře. Jezdí tu spousta malých motorek a skútrů, většina z nich je ve velmi špatném stavu. Jezdí na nich celé rodiny. Viděl jsem jen dva jezdce, kteří měli helmy. Náklaďáky jsou nebezpečně naložené někde vysoko. Je tu mnoho benzinových pump, ale naše Vespy mají malé nádrže. Měli jsme s sebou nějaké zásoby paliva. Zpočátku trochu neradi, ale protože jsme neměli jinou možnost, tankovali jsme i u místních (pře)prodejců, kteří prodávali benzín v lahvích. Všechno to dávalo smysl.
Místní obyvatelé jsou nesmírně přátelští. Po cestě nás zdravili. Když jsme zastavili, často nás obklopily děti. Ale k žádnému nepříjemnému "obtěžování" nedocházelo.
První den jsme byli poněkud rozpačití, protože byla neděle a všechny banky byly zavřené a nemohli jsme najít funkční bankomat. S eury se však dalo vystačit.
S našimi Vespami jsme ujeli dobrých 1300 km a můžeme vzdát hold "oslíkům", kteří vydrželi všechny nástrahy cesty: 20 Vesp, nejstarší z roku 1957, nejmladší z roku 2020, všechny minimálně 125 cm3, všechny až na tři ročníky. Také účastníci jsou velmi různorodí: mezi nejmladším a nejstarším je více než 50 let.
Cestovali jsme s Vespami: Rally (1969), Sprint 150 (1970), VB1T (1957), GS 160 (1963), Rally 175 ch (1972), 150 VBA (1959), GT 200 (2006), PX 200E (1983), GTS 300 (2015), P 200 (1979), COSA 150 (1991), P 200 E (1982), Cosa 200 (1989), PX 200E (1984), PK125XL (1991), PRIMAVERA 150 4T (2015 ), Vespa GS 160 (1963), PX 200 E (1984), GTS 300 (2020).
Upřímně děkujeme všem sponzorům, jako je SIP Scootershop, a členům, kteří nám pomohli zorganizovat a uskutečnit opravdu fantastický zážitek.
----------------------
Pokud se také chystáte na výlet na Vespě, doporučujeme vám náš obsáhlý článek Průvodce pro výlety.
Fotogalerie: S Vespou na Sahaře
