Na Vespě k Severnímu mysu

Text a fotografie: José Antonio Fernández „JAF“ López de Ochoa a Javi Zabalza

Pro Vespa 300GTS může být zimní výprava na Severní mys, na zimních pneumatikách a při teplotě -25 °C, běžná a dokonce snadná, ale pro Vespa PX200 z 90. let je to velká výzva.

Loni v únoru se dva Španělé vydali k proslulému globusu na Severním mysu: Javi Zabalza na své Vespě PX200, která má za sebou bůhví kolik kilometrů, a JAF Fernández na Vespě 300GTS z roku 2012 s 325 000 kilometry na tachometru. Byla to okružní cesta dlouhá téměř 10 000 km, z toho více než 4 000 km po zledovatělých silnicích. Všechny nepříjemnosti a poruchy, vždy uprostřed ničeho a při extrémních teplotách (pády, defekty, spojky, tlumiče, lanka, zapalování, zapalovací svíčky, žárovky, ložiska, výfuk, baterie...), byly nic proti odhodlání, energii a vášni, kterou tito dva jezdci na Vespách prokázali: 25denní cesta k nejsevernějšímu geografickému bodu evropského kontinentu, více než 500 km nad polárním kruhem.

11. února vyrazili z Pamplony (Španělsko) směrem na Kiel (Německo), kde se nalodili na trajekt do Göteborgu (Švédsko). Vespa si přepravili do Německa v dodávce, aby se vyhnuli 2 000 km dálnice, která slouží jen k opotřebování pneumatik a plýtvání časem, který neměli.

Od prvního dne měla PX problémy: nejprve se uvolnilo palivové potrubí, a tak se na trajektu vyprázdnila nádrž. Již na první etapě se v hustém dešti namočilo zapalování a muselo být vyměněno přímo na silnici. Téhož dne dorazili v noci do Nyköpingu (400 km).

První problémy s Vespa PX

Další etapa je měla zavést do Sundsvallu (450 km). PX měla opět problémy se zapalovací svíčkou, kterou museli vyměnit na čerpací stanici. Hroty pneumatik PX, které jsou spíše vhodné pro jízdní kola, byly naopak opotřebované asfaltem z předchozích etap a již neměly dostatečnou přilnavost. Musely být vyměněny, jakmile jsme dorazili do hotelu.

Kromě toho začala GTS mít potíže se startérem (porucha motoru) a několikrát denně bylo nutné resetovat řídicí jednotku. Tento „problém“ se táhl jako červená nit celou cestou.

Na trase ze Sundsvallu do Umea (275 km) oba jezdci upadli na kluzkém ledu. Později došlo u motocyklu PX k další nehodě kvůli nárazům ledu a sněhu, která však naštěstí neměla žádné vážné následky. V Umea jsme hledali obchod, kde bychom mohli koupit více a kvalitnějších hrotů (Best Grip), aby se zlepšila přilnavost na ledu.

Etapu z Umea do Pitea (225 km) jsme zahájili s novými hroty v pneumatikách, ale po několika kilometrech měla PX defekt na zadním kole, protože nové hroty byly pro pneumatiky příliš dlouhé. Javi opět prokázal své skvělé schopnosti mechanika a neochvějně dobrou náladu tím, že defekt opravil přímo uprostřed silnice a odstranil část hrotů z běhounu.

Odpoledne GTS kvůli velkému sněhovému závěji u vjezdu do malé vesnice opět havarovala, tentokrát však bez následků.

Pády, sněhové závěje, led a zima

Na další etapě z Pitea do Rovaniemi (Finsko) (300 km) začal den pro PX pájení několika poškozených kabelů (voltmetr atd.). U modelu GTS naopak bylo nutné odmrazit zámek zavazadlového prostoru. Později, na finské hranici, začaly u PX zamrzat převodovka a palivové potrubí, protože do nich vnikla voda. Navíc zadní brzda PX přestala fungovat, protože zamrzla, a brzdit se dalo už jen přední brzdou. V noci jsme museli začít připevňovat ohřívače baterií a v případě modelu GTS navíc připojit vyhřívanou silikonovou desku, která je nainstalována v klikové skříni motocyklu, aby se zabránilo zamrznutí motorového oleje.

Na trase z Rovaniemi do Inari (325 km) byl výrazně menší provoz, zejména méně nákladních vozidel, což jízdu na našich Vespách zpříjemnilo a učinilo ji méně stresující. Po asi 100 km jsme se ocitli uprostřed ničeho a PX opět začala vykazovat známky únavy – zlomila se část zadního tlumiče. V dálce jsme zahlédli chatu a její přátelský majitel nám dovolil opravit tlumič pomocí součástky z traktoru, kterou jsme objevili v garáži toho dobrého muže. Opět se projevila zručnost a vynalézavost Javiho Zabalzy. Po dvou hodinách jsme se opět vydali na cestu k našemu cíli.

O několik hodin později v noci jsme si udělali odbočku k čerpací stanici. GTS kvůli sněhovým závějím a zledovatělým kolejím opět havarovala a PX ji musel pomocí popruhu odtáhnout k čerpací stanici. Tam Javi zjistil, že se uvolnila svíčka. Do Inari jsme sice dorazili pozdě, ale s tím dnem jsme byli spokojeni. Javi zjistil, že má defekt na předním kole, který bylo třeba opravit. Je to zvláštní, že přední pneumatiky s hroty vydrží při nízkých teplotách bez problémů ujet i mnoho kilometrů. Před spaním jsme na GTS znovu nasadili ohřívače baterie a topnou desku.

Z Inari do Honningsvagu (350 km)
Hned na začátku dne Javi zjistil, že mu zamrzl karburátor na jeho PX (klapka nešla otevřít). Karburátor zahříval páječkou tak dlouho, až ho mohl nastartovat. Po několika kilometrech měl pád bez následků. Opět se objevily problémy se zamrzáním lanek, což znamenalo, že musel každých pár kilometrů zastavit, aby problém vyřešil ručním napnutím lanek.

Cíl této etapy ležel na ostrově, který je spojen s pevninou 6 km dlouhým tunelem pod Norským mořem. Tunel má jak na začátku, tak na konci prudký sklon. A právě u výjezdu z tunelu, na stoupání s více než 15 % sklonem, selhala spojka motocyklu PX a GTS ho musel odtáhnout do několik kilometrů vzdáleného hostince.

Večer se Javi pokusil problém vyřešit tím, že přitáhl pružiny spojky. Zase jsme skončili až pozdě.

V cíli cesty

Z Honningsvagu k Severnímu mysu (30 km)
A pak přišel dlouho očekávaný den: příjezd k glóbu na Severním mysu.

Na cestě na sever jsme stále měli problémy s zamrzáním lanek, takže jsme museli zastavovat, abychom je ručně napnuli. Spojka nám nadále dělala potíže a nakonec musel Javi svou PX nastartovat ručně pomocí ráčny z klikové hřídele. S kickstarterem na PX to bylo nemožné. Dorazili jsme až k „globusu“ a nadšení na místě nám na chvíli nechalo zapomenout na mechanické problémy.

Na zpáteční cestě do Honningsvagu se spojka porouchala. Poté, co jsme se více než dvě hodiny pokoušeli ji opravit, museli jsme uprostřed ničeho a v mrazu zavolat odtahovku, aby odvezla PX 15 km do Honningsvagu.

Večer bylo nutné vyndat motor a při tom Javi zjistil, že z tlumiče rázů vyskočily nýty, takže kryt zůstal odkrytý. Pomocí jednoduchého nářadí vše znovu znytoval a spojku opravil pomocí několika náhradních podložek, které jsme si přivezli s sebou. Aby je však mohl použít, musel vnitřní průměry opilovat. Pro Javiho to byla dlouhá noc, ale po celou dobu si zachoval dobrou náladu a nic ho nedokázalo vyvést z míry: Klobouk dolů!

Honningsvag–Inari (350 km)
Po několika kilometrech si Javi všiml, že má s sebou náhradní plynový kabel s příslušným pláštěm. Vyměnil ho, čímž byly problémy prozatím vyřešeny a my jsme mohli pokračovat v etapě. Bylo docela chladno (-30 °C). Vyhřívaný hledí na JAFově přilbě stále dělalo potíže, protože na něm zamrzala mlha, což zhoršovalo výhled. Díky tomu se již tak obtížná jízda stala ještě nebezpečnější.

Inari–Rovaniemi (325 km)
Hned na začátku dne začala lithiová baterie GTS vykazovat známky vybití a museli jsme použít druhou lithiovou baterii, kterou jsme měli jako rezervu.

Během celé cesty mi Javi neustále říkal, že jede „šikmo“... Řekl jsem mu, že je to kvůli nevyváženému rozložení váhy zavazadel. Pravdou je, že GTS táhla doprava i poté, co jsem nastavil řízení.

Ten den jsme urazili dlouhou trasu v sněhové bouři, což nás donutilo jet pomalu a mimořádně opatrně.

Dlouhá cesta zpět

Rovamiemi – Skelleftea (375 km)
Dnešní den začal silným sněžením, které zpomalilo naši jízdu. Využili jsme příležitosti k procházce rodným městem Santa Clause, abychom vyřídili obvyklé nákupy, a poté jsme pokračovali v cestě směrem k našemu dnešnímu cíli. Na našich skútrech nedošlo k žádným pádům ani poruchám.

Skellefteå–Sundsvall (400 km)
Cesta do Sundsvallu proběhla bez větších událostí. Silnice byla v dobrém stavu, díky čemuž jsme dorazili do cíle snadno a včas. Po návratu do mládežnické ubytovny jsme využili příležitosti k umytí skútrů tlakovou myčkou Kärcher a odstranili jsme většinu soli, která se na nich nahromadila během předchozích etap.

Sundsvall–Nyköping (500 km)
Důkladné čištění z předchozího odpoledne opět způsobilo poruchu zapalovací cívky, která navlhla a stala se nepoužitelnou. Naštěstí měl Javi s sebou náhradní cívku a po její výměně jsme mohli pokračovat v cestě. Po několika kilometrech vykazovala PX zřetelné známky defektu předního kola, což nás donutilo zastavit u čerpací stanice. Využili jsme příležitosti a na obou Vespách jsme sundali hroty, protože silnice byly průjezdné a v následujících dnech se sníh neočekával. Po příjezdu do cíle Javi zjistil, že výfuk na PX je uvolněný. Strávil spoustu času tím, že ho upevňoval drátem a opravoval pneumatiku, která ráno praskla.

Nyköping – Göteborg (400 km)
Poslední etapa byla procházka, i když s hustým provozem. Teprve když jsme dorazili do mládežnické ubytovny v Göteborgu, GTS začala vykazovat jasné známky toho, že s zadní nápravou něco není v pořádku. V ubytovně Javi zjistil, že ložisko zadního kyvného ramena je zcela zničené a zbyla z něj už jen vnější dráha. Když jsme Vespu sestavovali, zjistili jsme, že právě to bylo příčinou mého „křivého“ stylu jízdy... Celou cestu (cca 4 000 km) jsme absolvovali s poškozeným ložiskem a celou váhou pouze na levém tlumiči, na Vespe Zelioni, která měla za sebou více než 300 000 km. V Göteborgu jsme nasedli na trajekt do Kielu, kde jsme naložili naše skútry do dodávky a jeli bez zastávky až do Pamplony.

Tato cesta s PX200 znamenala pro Javiho Zabalzu „před“ a „po“. Cesta, při které byly zapotřebí všechny jeho schopnosti jako mechanika. Je to však člověk, který je vždy připraven na cokoli a nikdy neztrácí smysl pro humor. Jeho obrovskou odhodlanost a odolnost, s nimiž překonal všechny obtíže během této dlouhé odysey, nelze dostatečně ocenit.

POZNÁMKA: Javi měl v zavazadlech veškeré potřebné nářadí a náhradní díly k opravě poruch motocyklu PX. Veškeré opravy na motocyklech PX a GTS provedl Javi Zabalza.

To nejlepší na této cestě: lidé, které jsme po cestě potkali a kteří nám pomohli překonat každodenní nepříjemnosti.

Nejhorší na této cestě bylo, že byla tak krátká.

Oba jezdci

Javi Zabalza

Je vášnivým příznivcem slavných oslav Sanfermines, na nichž se přímo podílí jako člen „comparsa de gigantes y cabezudos“ (obři a velkohlavci).

Mezi jeho další vášnivé koníčky patří sportovní rybaření a motocyklové závody.

V deseti letech dostal jako dárek svůj první motocykl, „Mobylette“. Podmínkou bylo, že ho bude muset vrátit, pokud ho do měsíce nedokáže uvést do chodu.

Od té doby si pořídil různé ojeté motocykly, které dokonale zrestauroval. Na některých z nich dnes jezdí na závodních okruzích (Ossa Mike Andrews, Yamaha Jog, KTM exc 250cc 2T, Africa Twin 750, Suzuki GSXr750, Sanglas 400, Cagiva Mito 350, Suzuki GS500, Yamaha SR250, Yamaha FZ750, TZR 125, Derbi Variant Sport a Vespino ALX).

Ve věku 26 let si po seznámení s JAF a jeho vášní pro cestování na Vespe pořídil PK125XL. Později přibyla ojetá Vespa PX200, která se měla stát skutečným cestovním vozidlem značky Vespa. Následovala Cosa 200cc a 150S z roku 1961.

V současné době pracuje na několika projektech, jedním z nich je příprava modelu PK125 na slavný vytrvalostní závod v Zuera (Španělsko) v kategorii „proto“.

@javier_jst

JAF Fernández

Od svých 14 let jezdí na skútru a motocyklu a již více než 15 let podniká delší výlety.

Poslední velké cesty: Route 66, Sturgis a národní parky 2014, Skotsko 2015, Maroko 2015, Severní mys 2016, Severní mys 2017 (zima), Dakar 2017, Mongolsko 2018, Turecko 2021 ...
Účast na zimních srazech: Elefantentreffen (několikrát), Tauerntreffen, Altes Elefantentreffen, Krystallrally (dvakrát), Fjordrally, Millevaches (několikrát), Les Marmottes, Agnellotreffen (několikrát), Eskimos, Pinguinos a mnoho dalších zimních srazů ve Španělsku.
Účast na Eurovespas: Mantua, Celle
Účast na dalších srazech Vespa: Vespa Alp Days (několikrát), Vespinga (Portugalsko), 1000 KM Vespística (Itálie) atd.
Příští velká letní cesta: Pamír, Čína, KKH, Írán a Indie (léto 2022)
Příští velká zimní výzva: Oymyakon (Sibiř) v roce 20??. Záleží na aktuální geopolitické situaci.

Mezi jeho koníčky patří fotografie, lyžování, horolezectví a lezení, ale především je vášnivým jezdcem na Vespě. Musí být neustále v pohybu, a kdykoli necestuje nebo nesportuje, onemocní nebo nakazí lidi ve svém okolí. Na Vespě, Hondě nebo Harleyi procestoval celou Evropu, Asii, část Afriky, Jižní a Severní Ameriku a spolupracuje s různými médii, jako jsou cestovatelské weby, průvodce, časopisy, rozhlas a televize.

Je zakladatelem CMAC (Classic Motorbike Alumni Chapter) a Squadra Vespa Navarra. Je členem Vespa Clubu Španělsko a Vespa Clubu Massa (Itálie) a doživotním členem H.O.G. (Harley Davidson). Každý rok organizuje Vespirena Extreme, každoroční výlet na Vespách přes Pyreneje.

@vespaextreme52
www.vespaextreme.com

Die Bildergalerie von der Reise zum Nordkap